Podělím se s vámi o zkušenost z praxe, která se opakuje téměř při každém větším investičním rozhodnutí. Možná se v ní poznáte i vy.
Často se setkávám s tím, že lidé mají na svém investičním účtu 1 milion korun a říkají:
„Co vymyslíme dál? Neměl bych otevřít další účet? Co přikoupit ještě něco další?“
Odpovídám vždy stejně. Naše portfolio je správně nastavené a globálně diverzifikované nejen mezi tisíce jednotlivých firem, ale i napříč různými třídami aktiv. Není tak potřeba nic měnit.
Pokud otevřete účet u Portu, nebo nakoupíte ETF přes jinou platformu, tak to není diverzifikace aktiv, ale vlastní pocit toho, že mám další hromádku a ta mi vytváří falešný pocit bezpečí. Nakoupil jsem tytéž firmy, jen přes jinou platformu a jiném rozložení.
Na konferenci EFPA, což je evropská organizace sdružující certifikované finanční poradce, se právě toto probíralo. Velmi živě tam probíhala panelová diskuze, na které se otevřelo téma, kdy investovat s klienty do rizikovějších aktiv, které mohou nést i vyšší výnosy. Např.: Private equity, tedy vstup do neveřejných firem mimo burzu, které se rozvíjejí a později prodávají se ziskem.
Do diskuse vstoupil i Vladimír Fichtner z Fichtner Management, společnosti zaměřené na velmi majetné klienty s investičním kapitálem nad 50 milionů korun. Řekl: „My máme klienta, který má u nás 3,5 miliardy a celý majetek má v ETF fondech." V sále to zahučelo, všichni byli překvapeni nejen velikostí klienta, ale i tím, že každý očekával mnohem pestřejší portfolio.
Co si z toho vzít?
Pokud ani u miliardového majetku není potřeba složitost, pak u milionu už vůbec ne. Nejprve vybudujte dostatečný základ pro budoucí rentu. Až když máte vybudovaný stabilní základ, může přijít na řadu rizikovější kapitál jako další vrstva portfolia. Diverzifikace totiž není o počtu účtů, ale o správně nastavené struktuře.
