Investování v páru je týmový sport, né sólové vystoupení. Realita ale bývá jiná.
V posledních týdnech mi dva klienti řekli skoro to samé:
„Všechny peníze řeším já. Účty, spoření, investice, produkty. Manželka do toho moc nevidí. A vlastně bych chtěl, aby investice byly na ni, abych ji zapojil.“
Ne kvůli vlastnictví. Ale protože chtěli, aby v tom byli víc spolu.
Upřímně, pokud máte společné jmění manželů, je skoro jedno, na koho je investiční účet napsaný. Jsou to pořád vaše společné peníze.
Rozdíl je jinde.
U jednoho páru jsme zjistili, že partnerka ani neví, kde a kolik mají rezervy a že manžel investuje.
Když je partnerka zapojená, má přehled. Chodí jí informace, je u společných schůzek a postupně získává zkušenosti. Má pocit, že za něco zodpovídá a podílí se na důležitých rozhodnutích. A hlavně, kdyby se něco stalo, ví, co dělat.
U párů, které budují majetek a řeší dlouhodobou rentu, je tohle častější, než si myslíte.
Dokud je všechno v pohodě, funguje to. Jeden partner řeší všechno a druhý vůbec nic.
Ale stačí jedna horší životní situace typu:
- nemoc
- úraz
- vyhoření
- rozchod
- nebo smrt
V té chvíli se ukáže, jak moc je tento systém křehký.
Největší riziko často není špatná investice.
Největší riziko je, že jeden ví všechno a druhý vůbec nic. A ve chvíli, kdy se něco stane, není na koho navázat.
Cílem přitom není, aby oba řešili všechno.
Na schůzky zveme oba partnery, aby oba věděli, proč a jak investují. Nejde o společné louskání grafů, ale o to, abyste oba znali směr a drželi stejnou mapu.
Aby měli přehled, byli v klidu a byli připraveni na různé situace.
