K penězům často přistupujeme tak, jako by stačilo znát správná čísla. Kolik vydělávám, kolik utrácím, kolik investuji, jaký je výnos, jaké je riziko, kolik budu mít za dvacet let. Na první pohled to vypadá jako disciplína pro tabulky, grafy a kalkulačky.
Jenže skutečný život takhle nefunguje.
O penězích se nerozhodujeme jen nad Excelem. Rozhodujeme se večer u stolu, při rozhovoru s partnerem, po zprávách v televizi, po propadu trhů, při slevové akci v obchodě nebo ve chvíli, kdy kolega vypráví, kolik vydělal na „skvělé investici“.
A právě tam do hry vstupuje psychologie.
Behaviorální ekonomie ukazuje, že většina finančních chyb nevzniká proto, že bychom neměli informace. Často je máme. Víme, že máme tvořit rezervu. Víme, že nemáme prodávat investice v panice. Víme, že nemáme utrácet jen proto, že je něco ve slevě. Víme, že na důchod se musíme připravovat dlouhodobě.
Přesto se často zachováme jinak.
Nejsme racionální bytosti s emocema, ale emoční bytosti s raciem.
Ztráta bolí 2x víc než nás těší zisk
Jedním z nejsilnějších principů v psychologii peněz je averze ke ztrátě. Lidé obecně vnímají ztrátu silněji než stejně velký zisk. Často se uvádí, že bolest ze ztráty může být zhruba dvakrát intenzivnější než radost ze stejného zisku.
Jinak řečeno: když investor vydělá 50 000 Kč, má radost. Když ale o 50 000 Kč přijde, emoce bývá výrazně silnější.
Tohle nastavení dává smysl. Mozek historicky více hlídal hrozby než příležitosti. Pro přežití bylo důležitější vyhnout se nebezpečí než získat o něco větší odměnu. V moderním světě investic nám ale tento mechanismus často škodí.
Na trzích jsou poklesy normální. Přesto se v nich investor snadno začne chovat, jako by šlo o mimořádné ohrožení. Vidí červená čísla, pokles hodnoty portfolia a má nutkání „něco udělat“. Nejčastěji prodat, počkat, zastavit pravidelné investice nebo hledat bezpečnější alternativu. Problém je, že právě v těchto chvílích vznikají největší chyby. Investor si sice krátkodobě uleví, protože už se nemusí dívat na pokles, ale často tím zničí dlouhodobý plán. Jak snadno může strach změnit investiční rozhodnutí, ukazuje i náš příběh z praxe Investice podle hospodských rad?
Averze ke ztrátě se navíc neprojevuje jen při propadech trhu. Často vede také k tomu, že lidé drží špatné investice příliš dlouho. Nechtějí prodat se ztrátou, protože by tím museli uznat chybu. Ztráta by přestala být jen číslem na výpisu a stala by se skutečností. Naopak ziskové investice prodávají příliš brzy. Mají strach, že o dosažený zisk přijdou, a tak jej raději „zamknou“. Výsledek je paradoxní: ztrátové pozice drží moc dlouho a ziskové ukončují příliš brzy.
V dlouhodobém investování proto nerozhoduje jen výběr správného portfolia. Rozhoduje také schopnost vydržet plán ve chvílích, kdy emoce tlačí opačným směrem.
Podobně se emoce často projevují i při čekání na ideální chvíli pro investici. Více jsme toto téma rozebrali v článku: Čekáte na propad trhů? Možná právě teď přicházíte o miliony.
Právě proto má smysl mít investiční plán dřív, než přijdou emoce.
Když pravidla vznikají v klidu, lépe se jich drží ve chvílích, kdy trhy kolísají. Pokud chcete mít podobný plán i pro své peníze, domluvte si s námi konzultaci.
Všechny peníze nejsou v hlavě stejné
Další důležitý jev je mentální účetnictví. Ekonomicky má jedna koruna vždy stejnou hodnotu. Psychologicky ale ne.
Peníze z výplaty vnímáme jinak než peníze z bonusu. Peníze z dědictví jinak než peníze vydělané prací. Peníze na běžném účtu jinak než peníze v investicích. A peníze „navíc“ často utrácíme lehčeji než peníze, které máme spojené s běžnými výdaji.
To samo o sobě nemusí být špatně. Mentální účetnictví nám může pomáhat držet pořádek. Pokud má domácnost oddělenou rezervu, provozní účet, peníze na dovolenou a dlouhodobé investice, může to být velmi praktický systém. Problém nastává ve chvíli, kdy nás mentální škatulky vedou k iracionálním rozhodnutím.
Typický příklad: člověk dostane mimořádný bonus a bere ho jako peníze „navíc“. Místo aby část použil na budování majetku, snadno je utratí za věci, které by si z běžné výplaty nekoupil. Přitom z pohledu jeho finančního života jde pořád o stejné peníze.
U investic se to projevuje podobně. Někteří lidé vnímají investované peníze jako něco odděleného od zbytku majetku. Sledují výkyvy portfolia izolovaně, bez kontextu celkového plánu. Když portfolio poklesne, mají pocit, že „přišli o peníze“, i když jejich dlouhodobý cíl může být stále naprosto v pořádku.
Proto je důležité neřešit jednotlivé účty a produkty odděleně. Důležitý je celek: příjem, výdaje, rezerva, investice, majetek, závazky, cíle a čas.
Slevy na nás fungují
Silně na nás působí také kotvení (Anchoring). Náš mozek neumí přirozeně vyhodnocovat skutečnou hodnotu věcí, ale porovnává je s něčím jiným. Mozek často neposuzuje hodnotu věci samostatně, ale porovnává ji s jinou hodnotou.
Když vidíme produkt za 500 Kč, můžeme váhat. Když ale vedle něj vidíme přeškrtnutou cenu 2 000 Kč, mozek má pocit příležitosti. Najednou nevnímáme, že utrácíme 500 Kč. Vnímáme, že jsme „ušetřili“ 1 500 Kč.
Jenže to je psychologická past. Mozek má pocit výhry, jako bychom 1500 korun vydělali. Psychologie slev stojí na principu relativity. Nehodnotíme cenu samotnou, ale její srovnání s jinou cenou. Pokud jsme danou věc nepotřebovali, neušetřili jsme nic. Jen jsme utratili méně, než kolik nám obchod ukázal jako původní cenu.
Slevy často neprodávají jen produkt. Prodávají pocit chytrého rozhodnutí. Pocit, že jsme něco vyhráli, využili šanci, byli rychlejší než ostatní. V osobních financích to má větší dopad, než se zdá. U lidí s vyššími příjmy často nebývá hlavní problém v jedné velké špatné útratě. Problém bývá v mnoha menších rozhodnutích, která samostatně vypadají nevinně. Lepší telefon, větší auto, dražší dovolená, hezčí vybavení domu, výhodná nabídka, akce, sleva, limitovaná možnost.
Postupně roste životní styl. A s ním mizí prostor pro tvorbu majetku. Pokud máte pocit, že peníze každý měsíc mizí, navazuje na to článek Kam mizí vaše peníze? Nastavte si systém, který vám vrátí kontrolu.
Čím méně placení bolí, tím snáz utrácíme
Další důležitý princip je bolest z placení. Když platíme, mozek vnímá určitou formu nepohodlí. Čím více si placení uvědomujeme, tím více zvažujeme, jestli nám daná věc opravdu stojí za to.
Proto se jinak chováme při placení hotovostí a jinak při placení kartou. Ještě méně bolestivé jsou odložené platby, předplatná, automatické strhávání nebo all-inclusive služby. Jakmile se oddělí okamžik placení od okamžiku spotřeby, utrácení je psychologicky jednodušší.
To není náhoda. Moderní platební systémy často dělají utrácení pohodlnější. A pohodlí je příjemné. Zároveň ale snižuje naši přirozenou brzdu.
U dlouhodobých financí to funguje i opačně. Stejný princip lze využít pozitivně. Když si člověk nastaví automatické investice hned po výplatě, sníží tím bolest z rozhodování. Nemusí každý měsíc znovu řešit, jestli investovat, kolik a kdy. Systém pracuje za něj. Automatizace je v tomto smyslu ochrana před sebou samým.
Příliš mnoho možností vede k odkládání
Na první pohled se zdá, že čím větší výběr máme, tím lépe. Více fondů, více strategií, více produktů, více možností, více scénářů.
V praxi to často vede k opačnému výsledku. Když člověk neví, kterou možnost vybrat, rozhodnutí odloží. Řekne si, že si to ještě nastuduje. Že počká na lepší chvíli. Že se k tomu vrátí za měsíc. Jenže měsíc se změní v půl roku a peníze dál leží bez jasného účelu.
Tohle je u financí velmi časté. Člověk má volné peníze, ví, že by je měl řešit, ale nabídka je příliš široká. Fondy, ETF, termínované vklady, nemovitosti, zlato, dluhopisy, akcie, měny. Každá varianta má výhody i nevýhody. A protože nechce udělat chybu, neudělá nic. Jenže i nečinnost je rozhodnutí. A často drahé.
Proto lidé nepotřebují nekonečný výběr. Potřebují srozumitelný systém. Takový, který odpovídá jejich situaci, majetku, cílům, riziku a času. Dobrý finanční plán nemá člověka zahltit možnostmi. Má mu zjednodušit rozhodování.
V páru se nepotkávají jen peníze, ale i emoce
U rodinných financí navíc nejde jen o psychologii jednotlivce. V páru se často potkávají dva různé způsoby uvažování. Jeden partner může více řešit bezpečí. Druhý výnos. Jeden se bojí poklesů. Druhý má strach, že peníze nepracují dostatečně. Jeden chce mít vše pod kontrolou. Druhý se financím raději vyhýbá. To samo o sobě není problém. Problém vzniká ve chvíli, kdy domácnost nemá společný plán. Právě rozdílný vztah k riziku bývá v páru zásadní téma, více ho rozebíráme v článku Jak sladit investování, když má každý jiný přístup k riziku.
Pak se každé větší finanční rozhodnutí mění v emoční debatu. Investovat, nebo neinvestovat? Splácet hypotéku, nebo tvořit majetek? Nechat peníze na účtu, nebo je poslat na trhy? Změnit životní styl, nebo více odkládat na budoucnost? Pokud oba partneři nerozumí tomu, proč daný plán existuje, je mnohem těžší jej dodržet. Zvlášť ve chvílích, kdy přijdou poklesy, nejistota nebo tlak okolí.
Proto má smysl, aby finanční plán nebyl jen soubor produktů. Měl by být společnou mapou. Něčím, čemu oba rozumí a o co se mohou opřít.
Co proti tomu funguje v praxi
Cílem není zbavit se emocí. To ani nejde. Cílem je nastavit systém, který s nimi počítá.
V praxi pomáhá několik jednoduchých pravidel.
- První je mít finanční plán napsaný dřív, než přijdou emoce. V době klidu se rozhoduje lépe než uprostřed tržního propadu nebo po lákavé nabídce. Pokud chcete vidět, jak může vypadat praktický rámec pro pár, navazuje na to článek Spoříte roky, ale plán chybí? Změňte to dnes.
- Druhé je oddělit krátkodobé peníze od dlouhodobých. Rezerva, provoz domácnosti a peníze na cíle v příštích měsících nemají být ve stejném režimu jako investice na rentu za dvacet let.
- Třetí je automatizovat dobrá rozhodnutí. Pokud investice odcházejí pravidelně a automaticky, člověk se nemusí každý měsíc přemlouvat.
- Čtvrté je nesledovat portfolio příliš často. U dlouhodobých investic denní kontrola většinou nepřináší lepší rozhodnutí. Často jen více emocí.
- A páté je mít vedle sebe někoho, kdo pomůže udržet odstup. Ne proto, že by poradce měl křišťálovou kouli. Ale proto, že dobrý poradce má hlídat systém, pravidla a dlouhodobý směr právě ve chvílích, kdy člověk ztrácí nadhled.
Peníze nejsou jen matematika
Dobrá finanční rozhodnutí nevznikají tím, že se člověk zbaví emocí. Vznikají tím, že rozumí tomu, kdy mu emoce pomáhají a kdy ho naopak vedou špatným směrem. Spontánně koupit lístky na koncert nebo vyrazit na výlet nemusí být chyba. Peníze nejsou jen nástroj optimalizace. Mají sloužit i k životu, radosti a zážitkům.
Problém nastává ve chvíli, kdy stejné impulzy řídí rozhodnutí o majetku, investicích, rentě nebo budoucnosti rodiny. Tam už nestačí pocit. Tam je potřeba plán.
V praxi proto nejde o to, abychom se rozhodovali dokonale. To není realistické. Důležité je vytvořit si prostředí, ve kterém nebudeme muset pokaždé spoléhat jen na pevnou vůli, náladu nebo aktuální pocit. Dobře nastavený finanční plán, pravidelné investování, jasně oddělené peníze na krátkodobé cíle a dlouhodobý majetek pomáhají právě v tom: dávají našim rozhodnutím rámec ve chvílích, kdy emoce přirozeně sílí.
Nejsme Excel. A právě proto dává smysl mít finanční systém, který není postavený jen na číslech, ale i na pochopení lidského chování. Protože v dlouhodobých financích často nerozhoduje ten, kdo má nejvíce informací. Rozhoduje ten, kdo má jasný plán a dokáže se ho držet i ve chvíli, kdy emoce říkají něco jiného.
Chcete, aby vaše finanční rozhodnutí neřídily emoce, ale jasný plán?
Domluvte si s námi konzultaci a společně se podíváme, jestli vaše peníze pracují podle systému, který vás podrží i ve chvílích nejistoty.
Zdroje:
1) Vlastní tvorba
2) Richard H. Thaler, Cass R. Sunstein: Nudge / Šťouch
3) Dan Ariely, Jeff Kreisler: Dollars and Sense / Peníze a zdravý selský rozum
4) Daniel Kahneman, Amos Tversky: Prospect Theory
